Šťastná náhoda, nebo taky příjemné překvapení. Tak by se dalo přeložit slovíčko Serendipity. A vy si ho teď zapište za uši a pojďte mu co nejvíce naproti. Dokáže totiž s naší náladou, potažmo životy, udělat zázraky…
Pokud jsme bez energie, znudění, nevíme, co se sebou, není nic lepšího než vystoupit jednou za čas ze své komfortní zóny. Pustit se do něčeho nového, nečekaného, někdy na první pohled třeba i ne moc příjemného…
U mě to bylo řízení auta. Řidičák jsem měla od osmnácti, ale po brzké bouračce jsem do auta sedla jen výjimečně a posledních deset let vlastně vůbec. Smířila jsem se s tím, že všude dojedu vlakem či autobusem a jako bonus nachodím spoustu kroků…
Jenže vždycky jsem někde vzadu v hlavě měla myšlenku, touhu, že bych vlastně to auto řídit chtěla. A tak jsem si to každý rok v lednu do svých 100 přání a cílů pro tento rok psala: “řídit auto.”
Až loni ke mně přišla šťastná náhoda a maminka mě postavila před rychlé rozhodnutí: “Kupuju si nové auto, chceš mé staré?” To auto jsem vždycky zbožňovala, velké tak akorát, pohodlné, čisté, krásné… A tak jsem odpověděla okamžitě “Ano”.
Do vyhledávače na internetu jsem zadala “Bojím se řídit”, zobrazila se mi stejnojmenná autoškola a v podstatě další den jsem vyjela do ulic Prahy.
Po dvaceti letech to byl vlastně jeden zázrak, jedna šťastná náhoda, jedna serendipita za druhou. A já si jich dopřávám dodnes. A nejen s autem. Nenechte se mýlit, nejsem žádný pirát silnic, jezdím své tři trasy po Praze 6 a nedej bože, aby byla někde změna!
Každé pondělí navíc pořád vystupuju ze své komfortní zóny znovu a dávám si autoškolu sama se sebou. Pokaždé zvládnu o jednu ulici navíc (s odbočením doprava a ano, večer si ji pečlivě projdu, aby mě tam neohromila žádná nová značka).
Pokaždé večer nemůžu usnout, ráno se probouzím brzy a říkám si, co jsem si to zase vymyslela, vždyť mi ty tři trasy stačí… Jenže, když vyjedu z garáže (už to je nadlidský úkol a často se mi chce hned vrátit zpět), hodinu jezdím a o kousínek se zase posunu dál. Jakmile doma zaparkuju, jsem ten nejšťastnější člověk na světě. Celý svět kolem najednou přímo jiskří energií, mám chuť pouštět se do dalších nových věcí a ten pocit je prostě k nezaplacení…
Vykročte ze své komfortní zóny
A právě o tom jsou serendipity. A ta vaše může být jakákoliv, a vlastně docela maličká… A nemusí to být nutně něco, do čeho se vám nechce. Serendipity by se daly shrnout jako pouštění se do nových věcí. Jakmile uděláte, vyzkoušíte něco nového, dá vám to naplnění, pocit spokojenosti. A po určité době zjistíte, že ty výzvy, ty nové věci máte rádi (no dobře, na tohle ty nedělní večery a pondělní rána stále čekám:-).
A může to být třeba:
– že se budete usmívat na neznámé lidi (nebo třeba na jednoho nového neznámého denně)
– pozdravíte lidi z ulice, které znáte zatím jen od vidění
– pochválíte prodavačku za to, že je tak rychlá, nebo že vám tak hezky poradila
– půjdete ráno kus do práce pěšky a budete vnímat své okolí
Anebo větší věci jako:
– zajdete si na lekci salsy, o které jste dlouho uvažovali
– půjdete sami do kina/na koncert
– každý den si sednete na chvilku na zahrádku a nebudete dělat nic (to je pro mnohé obrovská výzva!)
Zahrajte si na “ANO”
Mně k vystoupení z komfortní zóny a k pravidelné dávce spokojenosti pomáhá taky hra na “ANO” se svými dcerami. Hlavně s tou mladší jsou to vždycky takové ty malé, velké zážitky, na které večer vzpomínáme, když si říkáme, co nejlepšího jsme zažili:
– chození v loužích nebo chození v dešti, ve sněhu, brodění se v řekách, procházka v noci nebo za rozbřesku…
– pouštění draka, stavění sněhuláka, sjetí svahu na saních, když je vám čtyřicet plus
– jezení pizzy s lentilkami
– jízda tramvají, vlakem, autobusem neznámo kam. Ráno přijdete na nádraží a nastoupíte do nejbližšího dopravního prostředku, který jede. A vystoupíte, až se vám místo líbí. Skvělé!
Zasloužený návrat do teploučka komfortní zóny
Serendipity vám zkrátka obohatí život a přinesou mnoho nového. S každým takovým osvobozením od zaběhnutého řádu totiž získáte nejen novou zkušenost a dobrý pocit, ale poznáte nová místa, nové vůně, nové chutě, nové lidi, vytvoříte si spoustu krásných vztahů a výjimečných okamžiků.
A pozor, vystoupit z komfortní zóny je fajn, ale stejně dobré je hájit si i ten náš bezpečný přístav, v němž si můžeme v poklidu a bezpečí dobíjet baterky… Jak napsal spisovatel a psycholog Ralph Smart: „Nikdy nedovolte, aby se vaše komfortní zóna stala vaším tajným vězením.“ Ale – na druhou stranu – jak napsal český humorista Pavel Kosorin: „V křesle se nejlépe vzpomíná na to, co nebylo ani trochu pohodlné.“
